pokožky, ktorými môže vniknú? bakteriálna infekcia. Môže dôjs? i k vypadávaniu srsti a tvorbe chrást. Pri silnom napadnutí blchami pes celkovo chátra, pretože nemá možnos? odpo?inku. U niektorých jedincov môže blcha vyvola? alergické reakcie. Uhryznutie blchy svrbí preto, že jej sliny obsahujú látky zabra?ujúce zrážanie krvi, dráždia kožu a vyvolávajú v nej zápal.
Onemocn?ní nazýváme peduculosis pubis, pat?í mezi choroby p?enášené pohlavním stykem (STD) a jako infek?ní podléhá povinnému hlášení.
Životní cyklus mu?ky je pom?rn? rychlý. Sami?ky žijí asi 3 týdny, za tuto dobu snesou 20 - 40 vají?ek, z nichž se za 7 dní líhnou larvy, které dosp?ji do 14 dní a cyklus se znovu opakuje.
Zdrojem nákazy je mu?kou již napadený ?lov?k. K p?enosu dochází nej?ast?ji p?i pohlavním styku, sdílením šatstva, pokrývkami a ložním prádlem. P?enos je možný i z podhlavník? v prost?edcích hromadné dopravy - vlacích apod.
P?íznaky: Na k?ži se objevují škrábance s drobným bodovitým krvácením, patrným na spodním prádle, strupy, hnisání i ekzémy. P?i výskytu popsaných projev? t?eba neprodlen? vyhledat kožního léka?e! P?i delším pobytu mun?k v ochlupení dochází ú?inkem enzymu v jejich slinách, které p?sobí na krevní barvivo, ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae).
Diagnostika: Mu?ka je vid?t pouhým okem p?i d?kladném zkoumání ochlupení jako tmav? hn?dá až žlutohn?dá te?ka p?ichycená u základny chlupu. Snadno je identifikovatelná pod mikroskopem, stejn? jako hnidy, p?ichycené na chlupu. Hnidy na chlupech p?i zma?knutí mezi nehty charakteristicky lupnou.
Lé?ba: Mezi spolehlivá (voln? prodejná) lé?iva pat?í p?edevším Jacutin gel (Hermal, D), který ni?í nejen vši, nýbrž i vají?ka (hnidy). Z jiných voln? prodejných p?ípravk? je to Difusil H 92-P (Lybar, CZ), Orthosan H (Lybar, CZ) a Stop-Antiparasiten Shampoo (Nova Argentina, I), které hubí jen dosp?lé jedince a jejich aplikaci je t?eba po 6-8 dnech opakovat.
Kartá?e na vlasy a h?ebeny se d?kladn? vy?istí nebo zni?í. Veškeré ?ásti od?v?, ru?níky, spací pytle i ložní prádlo, které mohou poskytovat parazit?m úkryt, musí být znehodnoceny nebo ošet?eny n?kterým insekticidním p?ípravkem nebo postupem.
Z preventivních d?vod? je nezbytné bedliv? prohlédnout a též p?elé?it všechny sexuální partnery (hlavní zásada u všech STD), p?ípadn? spolubydlící nebo ?leny domácnosti, vždy sou?asn? stejným postupem a p?ípravkem.
Srovnání b?žných druh? vší:
Veš mu?ka |
Veš vlasová (d?tská) |
|
Studie DNA, provedená na vších nazna?uje, že moderní ?lov?k udržoval p?ímý styk s jiným, nyní již vym?elým lidským druhem.
Zkoumat genom vši se ukazuje být zajímav?jší, než by v?tšina z nás p?edpokládala. Není to dlouho, co Mark Stoneking z Max Planckova Institutu v Lipsku p?išel s tím, že veš šatní (Pediculus humanus humanus) se vývojov? odd?lila od vši vyskytující se ve vlasech (Pediculus humanus capitis). Zjistil to tak, že oba genomy vší - vši šatní a vši vlasové porovnal. Vyšlo mu, že více odlišností (rozdíl?) má veš vlasová a že tedy veš šatní je mnohem mladší a že se p?etvo?ila ze vši vlasové. Podle množství zm?n v geonomu obou vší, ke kterým dochází mutacemi spo?etl, že k tomu došlo n?kdy p?ed 70 000 lety. Celé to p?esn? zapadá do ?asového rámce vykopávek, sv?d?ících o tom, kdy se lidé z Afriky vydali do chladn?jší Evropy. P?ežití ve sn?hem pokryté krajin? si jist? vynutilo používání od?v? a to zase, jak nyní genetici potvrzují, umožnilo vznik nového organismu – vši šatní.
V?dci jakoby se do vší zamilovali. Jezdí si po sv?t? a chytají lidem po t?le vši a pak se jim nimrají v geonomu. O výsledcích této, pon?kud zvláštní záliby, referují v tomto týdnu snad všechny prestižní instituce zam??ené na genetiku. Jednou z nich je i Ve?ejná knihovna v?deckého ?asopisu PLoS Biology, která zve?ejnila studii o vších. Ta poodhaluje historii lidské evoluce sahající až do doby, kdy na Zemi b?halo individuum bez brady, s vy?nívajícími lícními kostmi a nezvykle velkými a vy?nívajícími nado?nicovými oblouky, zato s malým mozkem - Homo erectus.
Pohled na to, co se d?lo v té dob? p?ed 5,5 miliony let paradoxn? poskytlo probírání se d?tskými hlavami, p?esn?ji v genetických ???naplaveninách“ parazita jménem veš.
Také jiné dva v?decké prameny, jeden z University of Florida, druhý z University of Utah vysv?tlují ve?ejnosti, jak je možné, že zkoumání vší m?že o takové v?ci vypovídat. V podstat? to je jednoduché nebot lidé postižení infekcí vlasových vší, mohou poskytovat útulek dv?ma geneticky odlišným typ?m vší.
První, který je rozší?ený po celém sv?t?, se musel vyvinout na našem p?edku Homo sapiens. Druhý, nalezený pouze v obou Amerikách, se vyvíjel na jiném lidském druhu. V?dci soudí, že to byl Homo erectus. V?dci p?ímo nenalezli n?jakou ???vyuzenou veš“ z oné doby, ale pohled do minulosti jim umožnilo sestavení vývojového stromu vši, která krom? toho, že sužuje lidstvo, jasn? odráží také jeho evolu?ní vývoj – sleduje tedy (kopíruje) vývojový kmen lidí.
Analýza mutací v DNA vší zjistila, že dv? shodn? vypadající vší variety, jsou geneticky odlišné a že jejich spole?ný p?edek musel být až v daleké minulosti, jinak ?e?eno že tyto variety se rozd?lily n?kdy p?ed 1,18 miliony let.
Když se vrátíme myšlenkov? k lidskému vývojovému kmeni, zjistíme, že lidé se odd?lili od jiných starobylých lidí p?ibližn? ve stejnou dobu (n?kdy p?ed 1,2 miliony let). Te? je t?eba zbyst?it pozornost, protože to je klí?ový moment konstrukce dalších úvah a záv?r?. Rozdílnost geonom? obou linií vší znamená, že každý z nich se vyvíjel (p?vodn?) na jiném lidském druhu.
DNA rozdíly u zmín?ných dvou linií vši, které se již dnes vyskytují na sou?asných lidech, se mohly s takto odlišným genomem vyvinou jen ve skupinách lidí, které se nemohly stýkat po milion let a nebo déle. Tvrdí to nap?íklad profesor Dale Clayton, z University v Utahu, který dodává: Kdyby se vši vyskytovaly d?íve spole?n?, pak by se mezi sebou k?ížily a dnes by v jejich geonomech nemohl být tak obrovský rozdíl, tolik odlišností. Musely se tedy vyvíjet na jiném druhu, který ale pocházel ze stejného místa. Kandidátem na takovou hostitelskou skupinu, která by spl?ovaly požadavek izolace, m?la by linii, která opustila Afriku a která vedla ve vývoji k vytvo?ení Homo erectus. Tou druhou skupinou byla skupina, která vedla k vývoji Homo sapiens.
Logicky vzato, pokud m?ly vši, které se kdysi výhradn? krmily jen na Homo erectus, možnost v dávné minulosti na Homo sapiens, musely tyto lidské komunity mít n?jaké vzájemné kontakty. Podle genetik? k ???p?elezení vší“ a tedy i kontakt?m, m?lo dojít v Asii v dob? n?kdy p?ed 25 000 – 30 000 roky. Jak dnes víme, Homo erectus nakonec vymizel, ale jeho veš jak se dnes ukazuje nikoli. Jedinou možnou cestou, jak k tomu mohlo dojít, bylo že si ji oba lidské druhy p?edaly a to ješt? p?ed tím, než jeden z druh? zanikl.
O jaký druh kontaktu šlo, z?stává záhadou. N?co nám m?že napov?d?t fakt, že veš nem?že p?ežít mimo hostitele déle než 24 hodin. Kontaktem tedy mohl být boj nebo krádež svršk? z k?že. Mohli se ale také setkat ve spole?né domácnosti, jak tvrdí Dr. David Reed, který pracuje pro Florida Museum of Natural History, a který je autorem jedné z publikovaných v?deckých prací o této problematice v internetovém ?asopisu PLOS Biology. Na téma p?esko?ení z jednoho na druhého hostitele tento v?dec soudí, že tomu mohlo to být tak, že p?i nevlídném po?así, kdy se poblíž ve stejnou dobu vyskytovaly oba lidské druhy, mohlo spole?né strádání vést i k tomu, že se oba druhy nast?hovaly do stejného úkrytu a lidé mohli n?jakou dobu spole?n? bydlet.
Dr Kevin Johnson, odborník na DNA problematiku, má ke zve?ejn?ným výsledk?m ur?ité výhrady. Johnson, jenž je zam?stnancem Illinois Natural History Survey, poukazuje na výsledky jiné než jaderné DNA a to mitochondriální DNA vší , která se d?dí jen po matkách. Ta ukazuje, že vši se ve svém vývoji ???rozešly“ p?ed 300 tisíci lety, což se ale rozchází s p?edpokladem, že se Homo sapiens a veš se rozešli p?ed 1,18 – 1,12 miliony let. To by ale zase mohlo nasv?d?ovat tomu, že se ve skute?nosti moderní ?lov?k s Homo erectus, nemusel nikdy setkat. Svojí námitku se snaží doložit i tím, že Pediculus humanus (veš šatní) je jedním z nejsnáze p?enosných lidských patogen?. To znamená, že mohla být snadno p?enesena i bez p?ímého kontaktu. Jeho námitce dává za pravdu fakt, že dnes existují p?ípady, kdy nap?íklad pta?í veš nalezneme na mnohých hostitelských druzích pták?, kte?í se nikdy nesetkávají.
Zdálo by se, že se pravdy již nikdy nedobereme. Nemusí tomu ale tak být. Reed už plánuje studovat jinou veš – veš ohanbí, zvanou mu?ka, která se p?enáší pohlavním stykem. A pokud se prokáže že i dnešní vši mu?ky se vyskytují v r?zných formách, je šance, že jejich genom podá sv?dectví o dávných sexuálních praktikách. Možná, že se zakrátko již dozvíme n?co i o tom, zda náš p?edek (moderní typ ?lov?ka) praktikoval sex s mén? vyvinutým a hloup?jším Homo erectus.
Pramen: Genetic Analysis of Lice Supports Direct Contact between Modern and Archaic Humans
David L. Reed, Vincent S. Smith, Shaless L. Hammond, Alan R. Rogers and Dale H. Clayton
PLoS Biology: Vol. 2, No. 11, e340 DOI: 10.1371/journal.pbio.0020340
Vši (Anoplura)
Vši jsou drobní tvorové. Plochý, cizopasný bezk?ídlí hmyz Jejich velikost kolísá mezi 1 mm až 5 mm. T?lo mají pokryto št?tinkami, jejichž uspo?ádání je pro jednotlivé druhy charakteristické. Vši mají malou hlavu, která je užší než hru?. Na hlav? má dv? krátká tykadla, o?i zpravidla chyb?jí. K?ídla také chyb?jí. Zato nohy mají dob?e vyvinuty. Slouží p?edevším jako p?ichycovací orgán opat?ený mohutným drápkem. Zade?ek zpravidla tvo?í 9 ?lánk?. Ústní ústrojí je bodav? savé. Vyvíjí se nedokonalou prom?nou.
Veš d?tská (Pediculus humanus captis)
Je menší než veš šatní. Same?ek m??í okolo 3 mm, sami?ka je o n?co v?tší. Zdržují se ve vlasech, nej?ast?ji na spáncích a v zátylí, p?i siln?jším zavšivení i ve vousech a na obo?í. Vývoj probíhá pouze ve vlasech a trvá 17 - 20 dní. Dosp?lci žijí 2 - 4 týdny. Z vají?ek (hnid) p?ilepených na vlasy se líhnou nymfy, které se do dosp?losti 3x svlékají. P?echod z hostitel? je aktivní (p?elézáním p?i kontaktu), nebo pasivní (používání spole?ného od?vu nebo h?eben?). M?že hladov?t max. 2 dny. Veš d?tská zp?sobuje bodnutí pod vlasy. Bodnutí siln? sv?dí a rovn?ž hrozí riziko ekzém? a druhotných infekcí po rozškrábání.
Veš šatní (Pediculus humanus corporis)
Je pon?kud v?tší než veš d?tská. Zdržuje se spíše v šatstvu (zejména v záhybech prádla, v ložním prádle, a dokonce i v obuvi). Lidské t?lo vyhledává jen tehdy, když se chce nasát krve. Vývoj trvá 21 - 25 dní. Hladov?t m?že max. 5 - 7 dní. Je p?enaše?em skvrnitého tyfu (p?vodce Rickettsia prowazekii), zákopové hore?ky (Rickettsia quintanna) a návratné hore?ky (Borrelia reccurentis). Tyfus je bez léka?ské pé?e smrtelný v 70% a smrt m?že nastat již do 48 hodin po vypuknutí infekce. Nebezpe?í infekce hrozí na cestách - St?ední východ, Afrika, Jižní a St?ední Amerika. A?koli se tento druh vši v ?R od konce 2. sv?tové války nevyskytoval, v posledních 3 letech se znovu objevuje.
Veš mu?ka (Phthirus pubis)
Oválné, krátké široké t?lo, malou hlavu, asi p?ibližn? stejn? širokou jako zade?ek. Pohybuje se bokem, proto je v n?kterých jazycích nazývána krabí vší. Doba larválního vývoje je 21 - 27 dní. Sami?ka žije asi 1 m?síc. Zdržuje se na ochlupení lidského t?lo, v podpaždí, vousech a výjime?n? i v obo?í. P?enáší se ponejprv p?ímím stykem, ale též prost?ednictvím prádla, p?ikrývek, atd. Její bodnutí siln? sv?dí. Sání trvá asi 10 - 30 minut. Bez výživy p?ežije mu?ka max. 2 dny.
Veš prase?í (Haematopinus suis) (Je to u nejv?tší u nás žijící veš. 4,5 mm - 5,7 mm.)
Veš krysí (Polypylax spinulosa)
Veš kravská (Haematopinus euryternus)
- p?echodn? se mohou živit lidskou krví, ale p?i nejbližší vhodné p?íležitosti ?lov?ka opoušt?jí.
Veš mu?ka
Veš mu?ka, která se odborn? nazývá Pthirus pubis a lidov? n?kdy také jako „filcka“ pat?í mezi vši (Anoplura), což je jeden z ?ád? hmyzu.
Jedná se konkrétn? o hmyz s prom?nou nedokonalou. Zahrnuje 3 nedosp?lá stádia (nymfy), která p?ipomínají dosp?lce, ale jsou mnohem menší a lze je velice snadno p?ehlédnout. Dosp?lý jedinec potom dor?stá maximáln? do délky 4mm. Jak dosp?lci, tak i nymfy mají vyvinuto bodav? sací ústní ústrojí a živí se sáním krve. Sají denn?, bez potravy za n?kolik dní hynou.
Žijí v ochlupení zevního genitálu, mén? ?asto ve vousech, podpaží, obo?í ?i ?asách, nikoliv však ve vlasech. Bodnutí vši vyvolává sv?d?ní, jehož intenzita se u r?zných osob liší. Pobodání m?že zp?sobovat namodralé skvrny. Rozškrábáním postižených míst lze zanést druhotnou bakteriální infekci.
Vší mun?k se lze v sou?asnosti zbavit velice snadno použitím insekticidních sprej? jako nap?. Diffusil H (je zajímavé, že veš hlavová je proti t?mto druh?m insekticid? v sou?asnosti rezistentní). Po nanesení insekticidu na t?lo je dobré jím ošet?it též prádlo. Pop?ípad? je vyprat ve vod? nad 70 stup?? Celsia – tato teplota totiž jak vši, tak jejich vají?ka spolehliv? hubí.
| Autor: Mgr. Ji?í Široký |
