Blchy

Blcha 28.gifpsia
Blcha ?udská (Pulex irritans) z rodu blchy (Aphaniptera) meria 2-3,5 mm. Žije v ?udských príbytkoch, kde cudzopasí na ?u?och i na domácich zvieratách. Larvy sa vyvíjajú v organických odpadkoch na zemi, v posteliach a pod. Blcha psia (Ctenocephalides canis) je približne rovnako ve?ká. Cudzopasí na psovi domácom. Oba druhy sú všeobecne rozšírené.
?o je to: vonkajší parazit (exoparazit), cudzopasí na povrchu organizmu, naj?astejšie u psa, výnimo?ne u ?loveka.
Ako vyzerá: telo má zo strán sploštené, takže ve?mi ?ahko preniká do srsti psa. Telo blchy je ?ervenohnedé, lesklé a je vystužené chitínom, preto je ve?mi pevné.
Kde cudzopasí: Blcha psia síce dáva prednos? cudzopaseniu na psoch, ale dokáže po obmedzenú dobu ži? i na inom hostite?ovi. Pokia? je pes silne napadnutý blchami, môžu tieto prejs? i na ?loveka. Blcha psia je naj?astejším cudzopasníkom psa. Je nebezpe?ná nielen tým, že sama na psovi cudzopasí, ale je tiež medzihostite?om pásomnice psej. Blchy dokážu ve?mi dobre skáka?, takže sa bez problémov premiest?ujú z jedného hostite?a na druhého až do vzdialenosti 1,5 m.
?ím sa živí: krvou, je to jej jediná potrava
Príznaky: Blcha dráždi pokožku psa svojim pohybom v srsti, a tiež ju poškodzuje nabodávaním pri nasávaní krvi. Pohyb i nasávanie, pri ktorom blcha vypúš?a do ranky sliny, ktoré obsahujú látky brániace zrážaniu krvi, spôsobujú psovi silné svrbenie. Pes sa škriabe a svrbiace miesta, na ktoré dosiahne zubami si môže i okusova?. Tým si môže spôsobi? drobné i vä?šie poranenia29.jpg pokožky, ktorými môže vniknú? bakteriálna infekcia. Môže dôjs? i k vypadávaniu srsti a tvorbe chrást. Pri silnom napadnutí blchami pes celkovo chátra, pretože nemá možnos? odpo?inku. U niektorých jedincov môže blcha vyvola? alergické reakcie. Uhryznutie blchy svrbí preto, že jej sliny obsahujú látky zabra?ujúce zrážanie krvi, dráždia kožu a vyvolávajú v nej zápal.
Lie?ba: Pri odblšovaní psa nesta?í zbavi? b?ch iba jeho srs?, je nutné podrobi? dôkladnej o?iste tiež okolité prostredie, v ktorom sa pes nachádza. Prípravky proti blchám doporu?í veterinárny lekár a sú k dispozícii vo veterinárnych ordináciách alebo špecializovaných predajniach pre psov. Je vždy nutné dodržova? postup, ktorý na prípravku uvádza výrobca. Prípravky musia by? použité tak, aby sa ú?inné látky dostali až na kožu psa, u dlhosrstých jedincov je potrebná pri nanášaní vä?šia dôkladnos?. Pretože je blcha medzihostite?om pásomnice psej, malo by po každom odblšení nasledova? i od?ervnenie na pásomnicu.
Vývojové štádiá: Vají?ka kladie blcha vä?šinou mimo tela psa, najmä v okolí jeho príbytku. Za 5 - 12 dní sa z vají?ok liahnu malé, asi 4 mm dlhé belavé larvy, ktoré sú obrastené jemnými ch?pkami. Larvy žijú mimo tela hostite?a, vä?šinou v jeho blízkom okolí a živia sa organickými ?iasto?kami prachu. Asi po 10 d?och sa larvy zakuklia. Po 11 - 20 d?och opúš?a kuklu už dospelá blcha, ktorá ihne? vyh?adáva psa, aby mohla sa? krv, ktorá je jej jedinou potravou. Dospelá blcha žije priemerne 3 - 5 mesiacov. Celkom mimoriadne môže celý vývoj blchy od nakladenia vají?ok, cez štádium larvy a kukly až po vyliahnutie prebehnú? v srsti psa.
Prevencia: K ochrane pred blchami sa používajú repelenty, ktoré síce blchy nehubia, ale ich odpudzujú. I týmito prípravkami je vhodné ošetri? nielen psa, ale i jeho okolie, teda búdu ?i koterec, v byte brlôžok, deku a pod.
Zaujímavost30.pngi: Blchy parazitujú iba na vtákoch a cicavcoch, ktoré majú stálu noru alebo hniezdo. Z cicavcov vyh?adávajú hlodavce, mäsožravce, hmyzožravce, a netopiere. Je zaujímavé, že ?lovek je jediným primátom (?len radu cicavcov, ktoré sú na najvyššom stupni vývoja: patria sem poloopice, opice a ?lovek ), na ktorom blchy parazitujú. Z vtákov trpia blchami najmä tie druhy, ktoré hniezdia v dutinách, teda ?atle, sýkorky, brehule, vrabce a dutinové holuby. ?asto sa stáva, že každý živo?íšny druh a jeho blízki príbuzní majú svoj vlastný druh b?ch (napríklad blcha psia je na psoch, blcha krtia na krtovi a jeho príbuzných at?.). Blchy kladú vají?ka do príbytku svojho hostite?a, do štrbín v podlahách bytov, maštalí a chlievov, do puklín v hniezdach. Z vají?ok sa zvy?ajne za dva týždne vyliahnu biele, ?ervovité, beznohé, ani nie 0,5 mm dlhé larvy. ?ulo sa pohybujú a živia sa suchou krvou v truse dospelých b?ch a iných organickými odpadkami. Štádium larvy trvá oby?ajne dva až štyri týždne, ale za nepriaznivých podmienok sa pred?ži aj na nieko?ko mesiacov. Potom sa larva zapriada do hodvábneho kokóna, na povrchu ktorého sa usadzuje prach a iné ne?istoty, takže zámotok je ve?mi ?ažko nájs?. Štádium kukly trvá rovnako dlho ako larválne. Vä?šina druhov b?ch, vrátane blchy oby?ajnej, je citlivá na otrasy, takže ak sa hostite? za?ne pohybova?, blchy sa vyliahnu z kukiel. Je to výborné “zariadenie”, ktoré zaru?uje, že vyliahnutá blcha má vo svojej blízkosti zdroj potravy. Ak sa totiž nenapije krvi, nemôže sa ?alej rozmnožova?. Dospelá blcha dokáže dlho hladova?. Istá ?udská blcha vydržala takmer dvojro?nú hladovku.
Doteraz bolo opísaných okolo 1000 druhov b?ch, z ktorých vä?šina žije v trópoch. Blchy sú nielen nepríjemné, ke?že štípu ?loveka a domáce zvieratá, ale aj nebezpe?né tým, že môžu prenáša? mor ( kedysi nazývaný “?ierna smr?”) a endemický týfus..
Blcha presko?í svoju telesnú d?žku 200-krát. Medzi živo?íchmi je majstrom sveta v skokoch, najmä ak porovnávame výkon vzh?adom na telesné rozmery.

Veš mu?ka

Veš mu?ka, latinsky Phthirius pubis (Pediculosis pubis), ?esky mu?ka, filcka se u lidí vyskytuje na ochlupených místech, p?evážn? kolem genitálu. P?i silném napadení ji m?žeme nalézt také v ochlupení na b?iše, na prsou, v podpaží a dokonce i v obo?í a na ?asách, pop?. vousech. Sami?ka je velká 1,5 – 2 mm, same?ek 1-1,3 mm. Sami?ka, p?ichycená pevn? ke ko?eni chlupu, klade pevn? lpící vají?ka (hnidy), která postupn? odr?stají s chlupem.

Onemocn?ní nazýváme peduculosis pubis, pat?í mezi choroby p?enášené pohlavním stykem (STD) a jako infek?ní podléhá povinnému hlášení.

Životní cyklus mu?ky je pom?rn? rychlý. Sami?ky žijí asi 3 týdny, za tuto dobu snesou 20 - 40 vají?ek, z nichž se za 7 dní líhnou larvy, které dosp?ji do 14 dní a cyklus se znovu opakuje.

Zdrojem nákazy je mu?kou již napadený ?lov?k. K p?enosu dochází nej?ast?ji p?i pohlavním styku, sdílením šatstva, pokrývkami a ložním prádlem. P?enos je možný i z podhlavník? v prost?edcích hromadné dopravy - vlacích apod.

P?íznaky: Na k?ži se objevují škrábance s drobným bodovitým krvácením, patrným na spodním prádle, strupy, hnisání i ekzémy. P?i výskytu popsaných projev? t?eba neprodlen? vyhledat kožního léka?e! P?i delším pobytu mun?k v ochlupení dochází ú?inkem enzymu v jejich slinách, které p?sobí na krevní barvivo, ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae).


Diagnostika: Mu?ka je vid?t pouhým okem p?i d?kladném zkoumání ochlupení jako tmav? hn?dá až žlutohn?dá te?ka p?ichycená u základny chlupu. Snadno je identifikovatelná pod mikroskopem, stejn? jako hnidy, p?ichycené na chlupu. Hnidy na chlupech p?i zma?knutí mezi nehty charakteristicky lupnou.

Lé?ba: Mezi spolehlivá (voln? prodejná) lé?iva pat?í p?edevším Jacutin gel (Hermal, D), který ni?í nejen vši, nýbrž i vají?ka (hnidy). Z jiných voln? prodejných p?ípravk? je to Difusil H 92-P (Lybar, CZ), Orthosan H (Lybar, CZ) a Stop-Antiparasiten Shampoo (Nova Argentina, I), které hubí jen dosp?lé jedince a jejich aplikaci je t?eba po 6-8 dnech opakovat.
Kartá?e na vlasy a h?ebeny se d?kladn? vy?istí nebo zni?í. Veškeré ?ásti od?v?, ru?níky, spací pytle i ložní prádlo, které mohou poskytovat parazit?m úkryt, musí být znehodnoceny nebo ošet?eny n?kterým insekticidním p?ípravkem nebo postupem.
Z preventivních d?vod? je nezbytné bedliv? prohlédnout a též p?elé?it všechny sexuální partnery (hlavní zásada u všech STD), p?ípadn? spolubydlící nebo ?leny domácnosti, vždy sou?asn? stejným postupem a p?ípravkem.

Srovnání b?žných druh? vší:




veš šatní

Veš mu?ka

veš šatní

Veš vlasová (d?tská)

veš šatní
Veš šatní


Studie DNA, provedená na vších nazna?uje, že moderní ?lov?k udržoval p?ímý styk s jiným, nyní již vym?elým lidským druhem.

Zkoumat genom vši se ukazuje být zajímav?jší, než by v?tšina z nás p?edpokládala. Není to dlouho, co Mark Stoneking z Max Planckova Institutu v Lipsku p?išel s tím, že veš šatní (Pediculus humanus humanus) se vývojov? odd?lila od vši vyskytující se ve vlasech (Pediculus humanus capitis). Zjistil to tak, že oba genomy vší - vši šatní a vši vlasové porovnal. Vyšlo mu, že více odlišností (rozdíl?) má veš vlasová a že tedy veš šatní je mnohem mladší a že se p?etvo?ila ze vši vlasové. Podle množství zm?n v geonomu obou vší, ke kterým dochází mutacemi spo?etl, že k tomu došlo n?kdy p?ed 70 000 lety. Celé to p?esn? zapadá do ?asového rámce vykopávek, sv?d?ících o tom, kdy se lidé z Afriky vydali do chladn?jší Evropy. P?ežití ve sn?hem pokryté krajin? si jist? vynutilo používání od?v? a to zase, jak nyní genetici potvrzují, umožnilo vznik nového organismu – vši šatní.

V?dci jakoby se do vší zamilovali. Jezdí si po sv?t? a chytají lidem po t?le vši a pak se jim nimrají v geonomu. O výsledcích této, pon?kud zvláštní záliby, referují v tomto týdnu snad všechny prestižní instituce zam??ené na genetiku. Jednou z nich je i Ve?ejná knihovna v?deckého ?asopisu PLoS Biology, která zve?ejnila studii o vších. Ta poodhaluje historii lidské evoluce sahající až do doby, kdy na Zemi b?halo individuum bez brady, s vy?nívajícími lícními kostmi a nezvykle velkými a vy?nívajícími nado?nicovými oblouky, zato s malým mozkem - Homo erectus.
Pohled na to, co se d?lo v té dob? p?ed 5,5 miliony let paradoxn? poskytlo probírání se d?tskými hlavami, p?esn?ji v genetických ???naplaveninách“ parazita jménem veš.
Také jiné dva v?decké prameny, jeden z University of Florida, druhý z University of Utah vysv?tlují ve?ejnosti, jak je možné, že zkoumání vší m?že o takové v?ci vypovídat. V podstat? to je jednoduché nebot lidé postižení infekcí vlasových vší, mohou poskytovat útulek dv?ma geneticky odlišným typ?m vší.
První, který je rozší?ený po celém sv?t?, se musel vyvinout na našem p?edku Homo sapiens. Druhý, nalezený pouze v obou Amerikách, se vyvíjel na jiném lidském druhu. V?dci soudí, že to byl Homo erectus. V?dci p?ímo nenalezli n?jakou ???vyuzenou veš“ z oné doby, ale pohled do minulosti jim umožnilo sestavení vývojového stromu vši, která krom? toho, že sužuje lidstvo, jasn? odráží také jeho evolu?ní vývoj – sleduje tedy (kopíruje) vývojový kmen lidí.
Analýza mutací v DNA vší zjistila, že dv? shodn? vypadající vší variety, jsou geneticky odlišné a že jejich spole?ný p?edek musel být až v daleké minulosti, jinak ?e?eno že tyto variety se rozd?lily n?kdy p?ed 1,18 miliony let.
Když se vrátíme myšlenkov? k lidskému vývojovému kmeni, zjistíme, že lidé se odd?lili od jiných starobylých lidí p?ibližn? ve stejnou dobu (n?kdy p?ed 1,2 miliony let). Te? je t?eba zbyst?it pozornost, protože to je klí?ový moment konstrukce dalších úvah a záv?r?. Rozdílnost geonom? obou linií vší znamená, že každý z nich se vyvíjel (p?vodn?) na jiném lidském druhu.
DNA rozdíly u zmín?ných dvou linií vši, které se již dnes vyskytují na sou?asných lidech, se mohly s takto odlišným genomem vyvinou jen ve skupinách lidí, které se nemohly stýkat po milion let a nebo déle. Tvrdí to nap?íklad profesor Dale Clayton, z University v Utahu, který dodává: Kdyby se vši vyskytovaly d?íve spole?n?, pak by se mezi sebou k?ížily a dnes by v jejich geonomech nemohl být tak obrovský rozdíl, tolik odlišností. Musely se tedy vyvíjet na jiném druhu, který ale pocházel ze stejného místa. Kandidátem na takovou hostitelskou skupinu, která by spl?ovaly požadavek izolace, m?la by linii, která opustila Afriku a která vedla ve vývoji k vytvo?ení Homo erectus. Tou druhou skupinou byla skupina, která vedla k vývoji Homo sapiens.
Logicky vzato, pokud m?ly vši, které se kdysi výhradn? krmily jen na Homo erectus, možnost v dávné minulosti na Homo sapiens, musely tyto lidské komunity mít n?jaké vzájemné kontakty. Podle genetik? k ???p?elezení vší“ a tedy i kontakt?m, m?lo dojít v Asii v dob? n?kdy p?ed 25 000 – 30 000 roky. Jak dnes víme, Homo erectus nakonec vymizel, ale jeho veš jak se dnes ukazuje nikoli. Jedinou možnou cestou, jak k tomu mohlo dojít, bylo že si ji oba lidské druhy p?edaly a to ješt? p?ed tím, než jeden z druh? zanikl.
O jaký druh kontaktu šlo, z?stává záhadou. N?co nám m?že napov?d?t fakt, že veš nem?že p?ežít mimo hostitele déle než 24 hodin. Kontaktem tedy mohl být boj nebo krádež svršk? z k?že. Mohli se ale také setkat ve spole?né domácnosti, jak tvrdí Dr. David Reed, který pracuje pro Florida Museum of Natural History, a který je autorem jedné z publikovaných v?deckých prací o této problematice v internetovém ?asopisu PLOS Biology. Na téma p?esko?ení z jednoho na druhého hostitele tento v?dec soudí, že tomu mohlo to být tak, že p?i nevlídném po?así, kdy se poblíž ve stejnou dobu vyskytovaly oba lidské druhy, mohlo spole?né strádání vést i k tomu, že se oba druhy nast?hovaly do stejného úkrytu a lidé mohli n?jakou dobu spole?n? bydlet.
Dr Kevin Johnson, odborník na DNA problematiku, má ke zve?ejn?ným výsledk?m ur?ité výhrady. Johnson, jenž je zam?stnancem Illinois Natural History Survey, poukazuje na výsledky jiné než jaderné DNA a to mitochondriální DNA vší , která se d?dí jen po matkách. Ta ukazuje, že vši se ve svém vývoji ???rozešly“ p?ed 300 tisíci lety, což se ale rozchází s p?edpokladem, že se Homo sapiens a veš se rozešli p?ed 1,18 – 1,12 miliony let. To by ale zase mohlo nasv?d?ovat tomu, že se ve skute?nosti moderní ?lov?k s Homo erectus, nemusel nikdy setkat. Svojí námitku se snaží doložit i tím, že Pediculus humanus (veš šatní) je jedním z nejsnáze p?enosných lidských patogen?. To znamená, že mohla být snadno p?enesena i bez p?ímého kontaktu. Jeho námitce dává za pravdu fakt, že dnes existují p?ípady, kdy nap?íklad pta?í veš nalezneme na mnohých hostitelských druzích pták?, kte?í se nikdy nesetkávají.
Zdálo by se, že se pravdy již nikdy nedobereme. Nemusí tomu ale tak být. Reed už plánuje studovat jinou veš – veš ohanbí, zvanou mu?ka, která se p?enáší pohlavním stykem. A pokud se prokáže že i dnešní vši mu?ky se vyskytují v r?zných formách, je šance, že jejich genom podá sv?dectví o dávných sexuálních praktikách. Možná, že se zakrátko již dozvíme n?co i o tom, zda náš p?edek (moderní typ ?lov?ka) praktikoval sex s mén? vyvinutým a hloup?jším Homo erectus.

Pramen: Genetic Analysis of Lice Supports Direct Contact between Modern and Archaic Humans
David L. Reed, Vincent S. Smith, Shaless L. Hammond, Alan R. Rogers and Dale H. Clayton
PLoS Biology: Vol. 2, No. 11, e340 DOI: 10.1371/journal.pbio.0020340

Vši (Anoplura)

Vši jsou drobní tvorové. Plochý, cizopasný bezk?ídlí hmyz Jejich velikost kolísá mezi 1 mm až 5 mm. T?lo mají pokryto št?tinkami, jejichž uspo?ádání je pro jednotlivé druhy charakteristické. Vši mají malou hlavu, která je užší než hru?. Na hlav? má dv? krátká tykadla, o?i zpravidla chyb?jí. K?ídla také chyb?jí. Zato nohy mají dob?e vyvinuty. Slouží p?edevším jako p?ichycovací orgán opat?ený mohutným drápkem. Zade?ek zpravidla tvo?í 9 ?lánk?. Ústní ústrojí je bodav? savé. Vyvíjí se nedokonalou prom?nou.

Veš d?tská (Pediculus humanus captis)

Je menší než veš šatní. Same?ek m??í okolo 3 mm, sami?ka je o n?co v?tší. Zdržují se ve vlasech, nej?ast?ji na spáncích a v zátylí, p?i siln?jším zavšivení i ve vousech a na obo?í. Vývoj probíhá pouze ve vlasech a trvá 17 - 20 dní. Dosp?lci žijí 2 - 4 týdny. Z vají?ek (hnid) p?ilepených na vlasy se líhnou nymfy, které se do dosp?losti 3x svlékají. P?echod z hostitel? je aktivní (p?elézáním p?i kontaktu), nebo pasivní (používání spole?ného od?vu nebo h?eben?). M?že hladov?t max. 2 dny. Veš d?tská zp?sobuje bodnutí pod vlasy. Bodnutí siln? sv?dí a rovn?ž hrozí riziko ekzém? a druhotných infekcí po rozškrábání.

Veš šatní (Pediculus humanus corporis)

Je pon?kud v?tší než veš d?tská. Zdržuje se spíše v šatstvu (zejména v záhybech prádla, v ložním prádle, a dokonce i v obuvi). Lidské t?lo vyhledává jen tehdy, když se chce nasát krve. Vývoj trvá 21 - 25 dní. Hladov?t m?že max. 5 - 7 dní. Je p?enaše?em skvrnitého tyfu (p?vodce Rickettsia prowazekii), zákopové hore?ky (Rickettsia quintanna) a návratné hore?ky (Borrelia reccurentis). Tyfus je bez léka?ské pé?e smrtelný v 70% a smrt m?že nastat již do 48 hodin po vypuknutí infekce. Nebezpe?í infekce hrozí na cestách - St?ední východ, Afrika, Jižní a St?ední Amerika. A?koli se tento druh vši v ?R od konce 2. sv?tové války nevyskytoval, v posledních 3 letech se znovu objevuje.

Veš mu?ka (Phthirus pubis)

Oválné, krátké široké t?lo, malou hlavu, asi p?ibližn? stejn? širokou jako zade?ek. Pohybuje se bokem, proto je v n?kterých jazycích nazývána krabí vší. Doba larválního vývoje je 21 - 27 dní. Sami?ka žije asi 1 m?síc. Zdržuje se na ochlupení lidského t?lo, v podpaždí, vousech a výjime?n? i v obo?í. P?enáší se ponejprv p?ímím stykem, ale též prost?ednictvím prádla, p?ikrývek, atd. Její bodnutí siln? sv?dí. Sání trvá asi 10 - 30 minut. Bez výživy p?ežije mu?ka max. 2 dny.

Veš prase?í (Haematopinus suis) (Je to u nejv?tší u nás žijící veš. 4,5 mm - 5,7 mm.)

Veš krysí (Polypylax spinulosa)

Veš kravská (Haematopinus euryternus)

- p?echodn? se mohou živit lidskou krví, ale p?i nejbližší vhodné p?íležitosti ?lov?ka opoušt?jí.

Veš mu?ka

Veš mu?ka, která se odborn? nazývá Pthirus pubis a lidov? n?kdy také jako „filcka“ pat?í mezi vši (Anoplura), což je jeden z ?ád? hmyzu.

Jedná se konkrétn? o hmyz s prom?nou nedokonalou. Zahrnuje 3 nedosp?lá stádia (nymfy), která p?ipomínají dosp?lce, ale jsou mnohem menší a lze je velice snadno p?ehlédnout. Dosp?lý jedinec potom dor?stá maximáln? do délky 4mm. Jak dosp?lci, tak i nymfy mají vyvinuto bodav? sací ústní ústrojí a živí se sáním krve. Sají denn?, bez potravy za n?kolik dní hynou.

Žijí v ochlupení zevního genitálu, mén? ?asto ve vousech, podpaží, obo?í ?i ?asách, nikoliv však ve vlasech. Bodnutí vši vyvolává sv?d?ní, jehož intenzita se u r?zných osob liší. Pobodání m?že zp?sobovat namodralé skvrny. Rozškrábáním postižených míst lze zanést druhotnou bakteriální infekci.

Vší mun?k se lze v sou?asnosti zbavit velice snadno použitím insekticidních sprej? jako nap?. Diffusil H (je zajímavé, že veš hlavová je proti t?mto druh?m insekticid? v sou?asnosti rezistentní). Po nanesení insekticidu na t?lo je dobré jím ošet?it též prádlo. Pop?ípad? je vyprat ve vod? nad 70 stup?? Celsia – tato teplota totiž jak vši, tak jejich vají?ka spolehliv? hubí.


Autor: Mgr. Ji?í Široký


Aj ke? to vyzerá, že tomuto parazitovi asi neunikne nikto, bu?me optimisti, hygiena a príroda je na našej strane.

Blcha, alebo pre?o je dobré ma? v dome myši

Kde bolo tam bolo, bola raz jedna malá blcha. Bývala v psej srsti. Kedže bola malá, byt v ktorom býval pes sa jej zdal ako celý svet. Psíkovi sa blcha nepá?ila, preto sa zvykol ?asto škraba?. Blcha si vtedy myslela že je zemetrasenie. Raz akýsi obor zobral psíka na prechádzku k jazeru. Potom psíka pustil, aby si mohol zapláva?. Sko?il do vody a blcha stihla vykríknu? len: ???Jááááj“. Psík si zatia? k?udne plával, zatia? ?o sa blcha topila. Ke? sa už blcha lú?ila so životom, zrazu ju len nabral psík ?ufá?ikom ke? sa vracal na breh. ??? Uf!“ vydýchla si blcha. Potom nasko?ila na psíka a on ani o tom nevedel odniesol ju do bytu, kde býval. Blcha si potom povedala: ??? Pes je nebezpe?ný, ?asto sa škrabe a rád sa kúpe. Nájdem si nie?o bezpe?nejšie.“ Prešla z detskej izby do obýva?ky, ?iže z Ameriky do Ázie. A tam, ?o jej malé o?i nevidia – na gau?i sedí ve?ká hu?atá ma?ka. Bezhlavo sa vrhla do jej srsti a hne? si tam aj urobila dom?ek z pár ch?pkov srsti. Ale ani tan jej nebolo najlepšie, pretože sa ma?ka každý de? umývala jazykom a navyše ke? spala, sa jej brucho nadúvalo a hrozne chrápala. ??? Hmm, kam ís??“ Vyšla z obýva?ky do kuchyne, ?iže z Ázie do Austrálie. Tam uvidela malú dierku. Vošla do tej dierky a tam stretla sivú myš, ale tá už nebola až taká ve?ká, ale pre blchu ešte dos?. ??? Skúsim to tam.“ – povedala si blcha. Myška nemala žiadne zlozvyky iba ke? utekala pred ma?kou, ktorá ju vždy chcela chyti?. Lenže myška bola prefíkaná a ma?ke vždy utiekla. V?aka myškinej šikovnosti si našla blcha trvalý domov. Hoci myška bola menšia než pes, blcha bola spokojná. Aké z toho plynie ponau?enie ? ....
Vaša IP adresa je: 54.144.57.183
Copyright © 2017 PLENKALL. Powered by Zen Cart Translated by PeterB